Jaké situace jsou pro duly v tématu perinatální ztráty nejtěžší?
Co potřebují umět, znát nebo si bezpečně vyzkoušet?
A jaké formy podpory či vzdělávání jsou pro ně vůbec dostupné a smysluplné?
Právě těmito otázkami jsme se v projektu začali zabývat během série mapovacích a testovacích rozhovorů s dulami různé úrovně zkušeností. V této fázi jsme ještě nehledali konkrétní „hotové řešení“ ani nevytvářeli finální kurz. Naším cílem bylo především porozumět realitě dulí praxe a tomu, co v tématu perinatální ztráty skutečně rezonuje.
Do procesu se zapojily zkušenější i začínající duly. Společně jsme mapovali:
Ukázalo se například, že mnoho dul běžně využívá kratší a flexibilní formáty vzdělávání: online materiály, sítě, krátké texty nebo sdílení mezi kolegyněmi. Důležitou roli hraje časová dostupnost, možnost vracet se k obsahu postupně i potřeba propojení s každodenní praxí.
Velmi silně se během rozhovorů objevovalo téma komunikace a nejistoty v krizových situacích. Duly popisovaly obavy z těžkých rozhovorů, práci s emocemi nebo strach z toho, že „nevědí, co říct“. Zároveň zaznívala potřeba praktických příkladů, konkrétních vět, modelových situací a bezpečného prostoru pro sdílení zkušeností.
Mapování otevřelo také širší otázky:
Součástí procesu byly online rozhovory, společné reflexe i vizuální mapování postřehů a opakujících se témat. Tým průběžně sbíral vhledy, třídil je a hledal souvislosti mezi zkušenostmi z praxe, potřebami dul a tématy perinatální paliativní péče.
Ukázalo se také, že část potřeb dul souvisí obecněji s krizovou komunikací, prací s emocemi nebo podporou v náročných situacích, tedy s tématy, která přesahují samotnou perinatální ztrátu.